Jmenuji se Veronika Vanesa Valko (roz. Hošková) a jsem především žena, šťastná maminka 2 synů a milující manželka. Jsem také poporodní dula, laktační poradkyně, poradkyně STM, poskytovatelka masáže Pravka a lektorka aromaterapie a baby masáží. Ve volných chvílích se věnuji čtení, tvoření (kreslím, šiji, háčkuji, …), józe, sběru bylinek, ženským tématům (cykličnosti, ženské bylinné napářce, …) a plavání. Velmi mě také baví neustále se vzdělávat a učit novým dovednostem.
Mám vystudovanou střední pedagogickou školu a mým dřívějším snem byla práce v mateřské škole. Ideálně otevřít si vlastní, kde by k dětem bylo přistupováno s láskou a respektem. Pracovala jsem v dětských koutcích, jezdila jako instruktorka na školy v přírodě a tábory a vedla kroužky pro děti. Dvakrát jsem nastoupila na vysokou školu, z toho jednou dálkově již při práci stewardky, ale studium mě dostatečně nenaplňovalo, a tak jsem ho ukončila.
Naše cesta
Stále více jsem toužila založit rodinu. Přestože jsme s partnerem byli krátce, oba jsme to cítili stejně a rozhodli se, že není na co čekat a dítě si přejeme. Jsem velmi vděčná, že se k nám syn rozhodl přijít hned první měsíc, kdy jsme se o miminko začali snažit. Své těhotenství jsem si velmi užívala. Kreslila jsem intuitivní kresby, s miminkem jsem si povídala a přes bříško jej masírovala. Od 20. týdne těhotenství mu partner každý večer před spaním četl pohádku a já zpívala ukolébavku, oba rituály provádíme dodnes, jen pohádku nevykládá každý večer partner :).
Četla jsem také spoustu knížek o porodu, zjišťovala informace o porodnicích a sestavovala jsem si porodní plán. V tu dobu jsem ještě nevěděla, jak důležitá je příprava také na šestinedělí. Chybami se ale člověk učí a příště se rozhodně budu připravovat i na poporodní období. Vy ale stejnou chybu udělat nemusíte, ráda Vám pomůžu se na něj připravit.
Motiv stát se poporodní dulou
Zajímá Vás, co bylo impulzem a proč jsem se rozhodla věnovat se novorozeným matkám? Čerstvě po porodu ke mně chodila spousta protichůdných informací a rad a já nevěděla, co je dobře a co ne. Většina těchto dobře míněných rad se vůbec neshodovala s tím, jak to cítím já. A já postupně ztrácela na sebejistotě, že pro své dítě dělám to nejlepší. Proč mi někdo říká, že kojím moc často, když nám to se synem vyhovuje? Proč bych syna nemohla nosit a chovat tak často, jak je nám to příjemné? A co takový společný spánek? Otázek byla spousta a názory různé.
"Rady" paní doktorky
Nejvíce poškozující rada zazněla od synovy první doktorky. Při jedné kontrole, když dostal syn hlad a ona mi velkoryse nabídla křeslo, kde jej mohu nakojit mi neustále „radila“. „Kojíte moc dlouho. Cože Vy jste ho kojila před 45 minutami? Tak často ale kojit nemůžete. Nekojila jste teď z pravého prsu? Jak to, že jej teď máte u levého? Při jednom kojení se kojí jen z jednoho prsa. Už kojíte čtvrt hodiny, kojit se může jen 10 minut.“ Je to přece doktorka, asi bude vědět co říká. Následně jsem se doma snažila řídit jejími radami a při další kontrole přišel šok. „Syn Vám nepřibírá. Budeme muset dát dokrm.“
V hlavě se mi začaly honit myšlenky, že jsem neschopná matka, protože nedokážu ani dostatečně nakrmit své dítě. U doktorky jsem si zachovala ještě tvář, odpověděla jsem jí, že chci ještě zkusit jenom kojení. Souhlasila, ale musíme chodit každý den na kontrolu, kdy syna doma nesmím nakojit, zvážíme ho, já ho nakojím a znovu zvážíme, abychom věděli, kolik že vypil mléka. Souhlasila jsem, ale vůbec se mi to nelíbilo.
Doma jsem to obrečela. A partner se střízlivě chopil situace a sehnal mi číslo na laktační poradkyni. Styděla jsem se jí zavolat. Bude si o mě také myslet, že jsem neschopná.
Bylo to ale to nejlepší, co pro mě mohl udělat. Po pár hodin přemlouvání a utěšování, že to tak vůbec není jsem jí zavolala a domluvila schůzku. Doktorce jsem napsala, že na převažování chodit nebudeme, že jsme si pořídili váhu domů. Zbytečně by mě to stresovalo. Laktační poradkyně mě uklidnila a podpořila v tom, jak jsem to cítila já a ukázala mi, jak poznám, že syn skutečně pije mléko. Znovu jsem začala kojit podle potřeb svého dítěte, občas jej zvážila a syn začal krásně přibývat. Nechci, aby další ženy zažívaly pocity neschopnosti. A zde se zrodil nápad stát se poporodní dulou.